Jíloviště po 4 letech opouští středočeskou smetánku. Divná sezóna a samozřejmě neúspěšná. Jak se to jen mohlo stát?

Do sezóny 2016/17 jsme vstupovali s mnoha změnami, kouče Vnoučka vystřídal Kóča, z opor odešel pouze Bassem, Papíš a Majtaník. Opačným směrem dorazili Vojta, Wagi, Homoláč, Kopřivka a Vari. Letní příprava začala v polovině července a rozhodně se nedá považovat za vydařenou. Mančaft se potřeboval sehrát, a i když tréninkový proces nesl velkou herní kvalitu, v zápasech jsme kýžený herní projev dokázali předvést pouze v určitých fázích utkání, nikde ne celé.

Úvod sezóny však chlapci zvládli velmi dobře, bod s nabitými Zbuzany, výhra ve Lhotě, postup v poháru a demolice Hradiště naznačovala správný směr. Prostředek sezóny však velmi poznamenalo penaltové trápení a postupný propad tabulkou dolů. Jíloviště na podzim nechalo 6 extra bodů za penalty soupeřům plus postup v poháru. Porce, která v konečném účtování logicky chyběla.

Po polovině sezóny se vedení i ohlasy fanoušků shodovali v jedné věci. Herně to šlape, prohráváme individuálními chybami a nekoncentrovaností během celého zápasu. Jak řekl Mourinho, básníci vám tituly nepřinesou a Kóča je jedním z nich. Fotbalové know-how má Honza obrovské, sám je špílmachrem, takže už z povahy jeho fotbalu chce, aby si jeho mančaft fotbal užíval. Žádné cattenaccio nebo parking bus. Ačkoliv měl k ruce slušný hráčský materiál, právě jednoduchost tomu často chyběla. S postupným pádem tabulkou dolů se zvyšoval i tlak na výsledek a vzhledem ke složitému začátku jarní části tým nečekala vůbec snadná práce.

„Potřebujeme odolné typy, hráči musí být na tréninku svině.“  Vzal si Kóča poučení v zimní přípravě. Ta přinesla o mnoho lepší výsledky než letní, tým navíc posílil Honza Sirový a navrátivší Béza. Nebyl důvod nevěřit.

První dvě kola nás měla připravit na rozhodující mače sezóny. Místo rozehry nám bohužel nakonec vzala sebevědomí, které mančaft už nedokázal nalézt. Zejména ve Zbuzanech jílovišťský divák trpěl a mančaft to poznamenalo na rozhodující duely se Lhotou a Hradištěm. Vedení muselo reagovat. Přichází Sigi.

Sigi měl před sebou jediný cíl, udržet nás. V 10 zápasech musel stáhnout 5 bodů na 14. pozici. Je profesionál, ví co dělat. Když budeme plnit, co říká, zvládneme to. Vzhledem k manku, které jsme nabrali, ale nebyl prostor na zaváhání. Jeden špatný den může mít každý, chlapci si však vybrali dva, v naší situaci smrtící záležitost. Sigi skutečně jako mávnutím proutku nastartoval první tým Jíloviště k nebývalé jízdě. Hráli jsme maximálně účelně, jednoduše vzadu, talk na bránu, zakončení. Až z Poříčan, kde jsme si nezasloužili prohrát, odjíždíme s nepořízenou. Celý příběh nakonec rozhoduje domácí utkání s Hvozdnicí a náš totální výbuch, který jen tak nezapomeneme. Následující výjezd do Vykáně, druhému celku tabulky, jenž potřeboval stvrdit postup do divize, znamenal konečný propad na 15. příčku a před posledním kolem vlastně konečnou. TJJ po 4 letech opouští SKP.