Na přepychové UMT 3.generace v Benátkách nad Jizerou jsme vítězství nakonec urvali až v závěru utkání. Pošetřit nervy našim nejvěrnějším fanouškům však bylo záhodno již v první půli, ale to co se neproměnilo…no jeje. Úvodní dějství ukázalo kvalitativní rozdíl mezi oběma celky, s postupem času nám rostla chuť a k vidění bylo diametrálně odlišné Jíloviště než v generálce. My hráli fotbal, soupeř bránil a čekal na brejky. Kvůli zahazování šancí, se skóre v náš prospěch hnulo až ve druhé půli, kdy se z dorážky trefil Majkl Jiráň. Při takto rozdaných kartách, i když ošidném vedení jedna nula, nic nenasvědčovalo nějakému drama. Avšak soupeř po pár minutách srovnal krok, pozemní utažená střela ze standardky prolítla vším a luštěničtí vycítili, že by to šlo. Psychologie zafungovala, hra se vyrovnávala, čas ubíhal a na mysl se vkrádaly myšlenky o zbytečně ztracených bodech. Z letargie nás vysvobodil círka deset minut před koncem Papíš a protože jsme byli lepším týmem, výsledek je spravedlivý. Zápas se měl určitě rozhodnout daleko dříve, ale tyto výhry často chutnají daleko víc…

další zápasy: