„Naše hra nevzkvétá“, podobně jako náš první porevoluční prezident v novoročním projevu prohlásil o stavu naší země, lze tímto výrokem hodnotit průběh včerejšího utkání. My „bohužel“ víme, jakého fotbalu jsou kluci schopni, a tak po včerejším vítězství převládalo spíše zklamání z předváděné hry. Na druhou stranu tyto triumfy dokážou mančaft nakopnout a reflektují jeho charakter. Z odehraných zápasů se Klecanští řadí mezi ty nejschůdnější, k bodům měli ale velice blízko. Jíloviště, jak se sluší na domácí mače, začalo aktivně. I přes nevýrazné individuální výkony se spoustou laciných chyb, jsme si vytvářeli slibné šance, po rozích, standardkách či střel ze střední vzdálenosti, jejich zakončování však postrádalo přesnost a razanci. Loženku měl po půl hodině na kopačce Láďa, po ojedinělé kolmici od Stáni šel sám na bránu, pálil však pouze do boční sítě. Hosté v prvním dějství nepředstavovali výraznější nebezpečí, dobrý zápas odehrálo stoperské duo a před nimi čistící Pechy. Vše podstatné se nakonec zrodilo v posledních dvaceti minutách vyrovnaného druhého poločasu. Skóre otevřel žolík Majk, který vystřídal trápícího se Tinise. U propadlého balónu v šestnáctce hostí byl dříve než gólman a jeho přehozením demonstroval svoje zkušenosti, 1:0. Vedení vydrželo deset minut, odvrácený míč Sokol poslal zpět do vápna, kde měl forward spoustu času na rozmyšlenou, jeho přihrávka na zcela volného spoluhráče na druhé tyči nemohla skončit jinak než brankou, 1:1. A mohlo být ještě hůř, Vahy naštěstí kryl tutovku soupeře. Vytouženého gólu se opaření fans dočkali v samém závěru, rohovému kopu předcházela lišácky zahraná standardka Balciho, kterou brankář s obtížemi vyrazil. Na následný roh si hlavou perfektně naskočil Béza a rozjásal jílovišťské tribuny.