Kdysi dávno, na začátku 70. let minulého století, jsme se na jedné páteční hasičské (tehdypožárnické) členské schůzi rozhodli, vybudovat si svoje obecní fotbalové hřiště. Přestože jsmeměli v Jílovišti hodně fotbalistů, neměli jsme vlastní fotbalové mužstvo a všichni hráči hráli vokolních vesnicích. Po dvou jednáních s tehdejším vedením Místního národního výboru (MNV) v Jílovišti jsme se dohodli, že MNV stavbu hřiště podpoří. Základem bylo, že MNV vykoupilo část zahrady od paní Hany Krásové. V rámci tehdejší tzv. Akce Z, tj. v rámci dobrovolných kolektivníchneplacených brigád, jsme jako občané Jíloviště a příznivci fotbalu začali s vlastní stavbou, a tos úpravou terénu, skrytím asi 15 cm zahradní hlíny. Největší problém nám dělaly vzrostléstromy – jedle, smrky a modříny. Jednalo se tehdy asi o 14-15 stromů ve věku kolem třicetiaž čtyřiceti let. Samozřejmě, mnozí z toho radost neměli. Zbavit se stromů je jednoduché, alevypěstovat je, vysázet a starat se o ně, to je umění. Chtěli jsme hřiště, tak stromy bohuželmusely pryč. Vytrhávali jsme je ze země náklaďákem PRAGA V3S. Museli jsme použítsměrové kladky, protože některé stromy měly kořeny velmi hluboko. Potom bylo třebavyrovnat terén do roviny a k tomu bylo použito veliké množství kamenů, bylo jich určitě přes100 plných náklaďáků. Pomohl nám s tím podnik, který tehdy stavěl silnici pro motorovávozidla D4. Kameny na naše hřiště pocházely z rozsáhlých zemních prací, spojených svýstavbou D4 v okolí Jíloviště. Některé balvany byly tak mohutné (až 1 m3), že bylo třeba, jerozdrtit buldozerem. Na další urovnání terénu se potom navezlo několik fůr kamenné drtě.Následovaly další fůry jílu a na závěr ještě přes 70 m3 škváry. Prvními hráči na novém hřišti byli kluci, ze kterých později pan Jareš, sportovní nadšenec, vytvořil první registrované žákovské mužstvo TJ Jíloviště. Po několika letech, po smrti pana Jareše, převzal taktovku pan Ivo Černý, který se věnoval i starším hráčům. Pan Černý obětoval pro TJ Jíloviště spoustu času a energie. Sehnal mj. maringotky, které sloužily jako kabiny. Uplynul nějaký ten pátek a byl zakoupen velký autobus LIAZ. Tímto autobusem se jezdilo nejen na zápasy, ale také na různé zájezdy, jako například na výstavu Země živitelka do Českých Budějovic. Hřiště se využívalo skoro ke všem akcím v obci, ať už to byla hasičská cvičení a výročí nebo dětské dny. Nikdo neskrýval nadšení. Škvárové hřiště mělo své klady i zápory. Třeba v jarním období, kdy na hřišti byl ještě sníh a dojednal se nějaký turnaj, stačilo vzít sypač (VSV 6) se sněhovou radlicí a odhrnout z hřiště sníh. Sněhovou radlicí se hřiště nepoškodilo, ale spíše ještě urovnalo. Turnaj se tak mohl bez problémů hrát. Hlavní nevýhodou však bylo, že hráči byli při pádu často sedření až do krve. Uplynul nějaký čas a tažným koněm jílovišťského sportu se stal pan V. Ryant. Nejprve získal od Jednoty Praha-západ montovaný dům, tzv. teskobarák, který začal sloužit nejen jako nové šatny, ale i jako společenský prostor pro schůze a oslavy. Kromě toho se pan V. Ryant zasadil o vybudování volejbalového hřiště. Jednoho dne se mě zeptal, jestli bych mohl někohosehnat pro vyasfaltování volejbalového hřiště. To však byl tehdy veliký problém, nejen kvůlipenězům, kterých se TJ Jíloviště nedostávalo. Potom se mi podařilo pro pomoc získat Okresnísprávu silnic Zbraslav, která volejbalové hřiště nakonec vyasfaltovala. Jednání, která pozdějivedl pan V. Ryant, však nebyla jednoduchá. Součástí dohody bylo, že členové TJ Jílovištěvyčistí a opraví vpusť dešťové vody z D4, kterou udržovala Okresní správa silnic. Po devadesátém roce přišlo pro naše fotbalové hřiště špatné období. Část hřiště byla odbagrována s poukazem na to, že pozemek nebyl od původní majitelky, paní Krásové, řádně vykoupen. Podle mého to však byla nehorázná lež. Myslím, že to byla, bohužel, jedna z důležitých příčin rozhádání se hasičů se sportovci. Naštěstí došlo po roce 2000 hlavně díky pomoci JUDr. Jana Nekoly, velkého fotbalového nadšence, k dostavbě hřiště do dnešního stavu. Hřiště bylo nejen zatravněno, ale byla postavena nová klubovna a vybudováno bylo i zavlažování do země a osvětlení. Tímto začala být fotbalová éra o něčem jiném.
Jíloviště, 27.5.2012
Bedřich Kovařík