Captain Jíla otevřeně o všem možném, check it.
Jak zvládáš tuhle nelehkou dobu?
Vzhledem k dané situaci celkem v pohodě. Přítelkyně, rodina, kamarádi i známí zatím na sobě žádné příznaky onemocnění nepozorují a nevím ani o nikom ze svého bližšího okolí, že by měl zdravotní problémy či byl přímo nakažen. To je v tuto dobu asi nejdůležitější.
Jak nyní vypadá tvůj obvyklý den? Jedeš „home office“ nebo chodíš normálně do práce? Co fyzička? Makáš doma? Chodíš běhat?
Jelikož pracuji ve školství, tak již nějakou dobu mám ,,home office“ a popravdě, někdy se ztrácím v tom, jaký den zrovna je. V souvislosti se současnými opatřeními a zákazy, mě nejvíce limitují zavřená sportovní zařízení, které jsem často navštěvoval. Takže si musím vystačit doma či tělocvičnou na pracovišti, kterou se snažím celkem hojně využívat, abych se udržel v nějakém pohybu, který mi tedy neskutečně chybí. Občas se jdu proběhnout ven, ale co si budeme povídat, kolektivní hry a soupeření mi velice chybí.
Ze sezóny toho asi moc nezbyde. Podzim spíš nic než moc, teď nucená pauza. Hnuly se alespoň přes zimu v Jílovišti ledy? Jaký si měl pocit z mančaftu před startem jara a jak se jevily nové posily?
Sám jsem velice zvědavý jak vedení FAČR rozhodne o dalším průběhu v letošním ročníku. Můj názor je, že se nižší soutěže pro letošní sezonu anulují, ale dovedl bych si představit, že by se odehrála baráž o postup i sestup v každé skupině, tedy samozřejmě až v tu dobu, kdy vládní nařízení umožní konání sportovních akcí. Co se našeho působení týká, tak budu naprosto upřímný. Jsem trošku zklamaný z toho, jaký směr sešupu jsme na Jílovišti za poslední 2 roky nabrali. I když jsme se bavili hned po konci podzimu o tom, že je nutné s danou situací něco udělat, tak z mého pohledu tu příliš pozitivních změn neproběhlo. To, že jsme celou přípravu odehráli v podstatě v totožné sestavě jako podzim, je jasným důkazem. Ano, v průběhu ledna a února se v některých zápasech mihli kluci, co by minimálně šíři kádru prospělo, ale nadešel první mistrák a na ploše se vlastně objevil pouze Jirka v bráně, kterého jsem viděl poprvé až ve Vestci. Milan ok, ale limituje ho flastr z konce sezóny a pak už jen Papíš dozadu, za něhož jsem rád. Při pohledu na stav „středočechů“ v soutěžích nad námi by nejspíše bylo nutné na jaře uhrát hodně bodů vedoucích k záchraně.
Co Šornič samotný? Jak je se sebou spokojený po fotbalové stránce? V červnu slavíš 30, nejlepší fotbalový věk. Hraješ i svůj nejlepší fotbal? J
Tak tohle je trefná otázka a budu velice kritický. To, v jakém jsem fyzickém stavu, je naprostá tragédie, zcela upřímně. A nebudu to absolutně připisovat věku… stárneme všichni. Smutné je, že právě při pohledu na věkové složení kádru, vycházím jako 3. nejmladší…? To co nám a mně stačilo před 2-3 lety už dneska zdaleka není dostačující, ale to je kolektivní vina, kterou připisuji naší tréninkové morálce a našemu mentálnímu nastavení. Za sebe vím, že trénink je hodně podstatnou složkou přípravy na sezonu. Tady v té oblasti jsme šli strašně dolů a to vidím hlavně u sebe, kdy do toho zasahuje už spoustu dalších okolních vlivů. Nejlépe jsem se fotbalově cítil hned v prvních dvou ročnících na Jílovišti, to ještě výkony snesly nějaké měřítko.
V našem klubu seš již přes 5 let, zažil si i jeden sestup. Kdyby se teoreticky letos spadlo o další patro níže, byl by to pro tebe problém nebo už úroveň soutěže neřešíš?
Vlastně už sestup z krajského přeboru byla moje první životní zkušenost. Do této doby jsem se tomu úspěšně vyhýbal. A nutno dodat, že z osobního hlediska jsem byl velice zklamaný. Paradoxně ale musím dodat, že žádný markantní rozdíl mezi krajem a A-třídou jsem nezpozoroval. Ba naopak se soupeři o patro níže stali atraktivnějšími, protože spoustu kluků z těchto týmů znám osobně. Otázku sestupu asi teď řešit nebudu, protože sám nevím jak bych na tento stav zareagoval. Každopádně působení a situaci v týmu na další sezonu, bych si chtěl s vedením vyjasnit i kdyby nehrozil sestup.
S fotbalem si začínal v ligové Příbrami, co chybělo, aby ses prosadil do profi fotbalu?
Hranice mezi profi fotbalem a rekreačním hraním je z mého pohledu strašně tenká, ale zároveň obrovsky těžká překročit. Mluvím teda primárně o Příbrami, kde jsem prošel celou mládeží a nyní již vím, jak to tam chodí a funguje. V tamním klubu jsem začal pořádně hrát na přelomu dorostu, kdy jsem se postupně vykopal k celkem solidním výkonům a zasáhl tak do 2 částečných příprav s A-týmem. Nicméně nikdy jsem neprošel žádnými krajskými výběry, reprezentací a neměl jsem ani hráčského agenta, který je podstatnou složkou toho, jestli daný hráč dostane dostatek příležitostí se prosadit do ligového týmu. Lobbing agentů je až nesmyslný a při dnešním složení A-týmu je mi smutno z toho, že nastupuje tolik ,,naplavenin - vrstevníků“ na úkor stejně talentovaných odchovanců. Takže odpověď by asi byla, že mi chyběla viditelná fotbalová kvalita potřebná k tomu odolat konkurenci kluků na stejné úrovni, troška štěstí a nejspíše i větší cílevědomost. Kolem mě bylo, ale spousta kluků, kteří byli lepší než já, ligu nehrají a jsou pro mě v podstatě daleko lepší fotbalisti než řada „playerů“, kteří se dneska na ligových trávnicích pohybují.
Jaký byl tvůj nejkrásnější zápas, jaký nejtěžší a jaký nejdůležitější během tvé kariéry?
Nej, nej, nej zápasy v paměti nemám, já všeobecně na historii průběhů a výsledků zápasů nikdy moc nebyl. Ale pro mě asi nejlepší fotbalové období bylo určitě v kategorii staršího dorostu, kdy jsem hrál nejvyšší dorosteneckou soutěž a poté hned v závěsu působení v B-týmu, kdy jsme měli fantastickou partu spoluhráčů. Nejen na hřišti mě to neskutečně bavilo, ale i v soukromí jsme drželi hodně pospolu, bezstarostné období. Nyní považuji za nejlepší zápasy, když si zahrajeme dobrý a pohledný fotbal pro diváka, do kterého hlavně vůbec žádnou měrou nevstupuje rozhodčí…
Kromě hráčské kariéry máš rozjetou také tu trenérskou. Momentálně působíš u Jardy Starky u žáků U14? Jaký je Šornič trenér?
Spojení učitel – trenér v podstatě vyplynulo nějak přirozeně. Pořád se učím a vlastně se řídím instinktem, co mi je přirozené a co si myslím, že má význam v tréninku s přenosem na zápas. V mládeži je to však z velké části i manažerská role a čas strávený s klukama na hřišti je v menšině. Nejsem žádný extrémista a řvát někde na kluky mě příliš často neuslyšíte. Cílem je, aby to kluky hlavně bavilo. Já se však pořád nejlépe cítím na hřišti jako hráč a tuto roli pořád upřednostňuji. Už jak jsem psal o něco výše, v poslední době již bylo poněkud obtížnější skloubit dospělý fotbal s povinnostmi u mládeže v Příbrami. To do značné míry mělo velký vliv na moji tréninkovou morálku, ale zápasy jsem se snažil absolvovat všechny, což se mi z velké míry dařilo. A jak správně uvádíš, tím že mám na starosti U14 se povinnosti u mladých ještě stupňují, jelikož hrají nejvyšší soutěž. To u mě iniciovalo otázku, jak manažersky zvládnout jaro a vlastně i kam směrovat moje další kroky. Výsledkem toho bylo, že na jaře jsem se v Příbrami domluvil jen na individuálních trénincích s určitou skupinou kluků a přenechal je mému asistentovi. Rozhodl jsem se jaro věnovat Jílovišti a záchraně, což je v současné situaci již nepodstatné…
Jsou nějaké věci, přístupy, vlastnosti, jednání, cokoliv co si během svého růstu zažil u mládežnických trenérů a kterých by ses chtěl za každou cenu vyvarovat? A je naopak nějaký trenér, který ti je inspirací?
Každý trenér má svůj přístup k tréninku, k mladým lidem a všeobecně odlišnou osobnost. Já jsem těch trenéru zažil poměrně dost a asi jako každému hráči sedí jeden trenér víc a druhý zase třeba vůbec. V životě mě lidsky a trenérsky asi nejvíce ovlivnil Tonda Barák, ačkoliv byl teda v roli třídního učitele, poté fotbalově Vašek Černý a Jarda Mašek. Shodou okolností všichni 3 dotyční mají nebo měli své syny v top klubech Evropy. A pak tedy ještě nezapomenu na Davida Vavrušku, který mě vedl v dorostu a v tu dobu měl svérázný přístup k vedení týmu.
Bereš trenéřinu jako hobby nebo jsou tam ambice budoucího zaměstnání?
Žádné vyšší trenérské ambice nemám, tedy prozatím ne. Ano mám trenérskou B-licenci a u áčkové mi zbývá pouze složit zkoušku, ale pořád se raději vidím v dresu na hřišti. Dejme tomu, že nějakým způsobem u mládeže působit chci pořád, ale vidím to nyní spíše individuální formou a co bude v budoucnu, kdo ví.
V závěrečné odpovědi můžeš vzkázat něco fans, spoluhráčům nebo komukoliv. :)
Tak s klukama z kabiny jsem v kontaktu, ale takto veřejně jim vzkazuju, ať rozhodně nezahálí i přes období karantény a jsou v plné polní, protože co kdyby se soutěž měla ještě v následujícím měsíci rozjet..? :D Jinak všem ostatním samozřejmě přeji, aby současnou situaci přestáli hlavně ve zdraví fyzickém, tak i psychickém.
Zdraví Šornič