Ač bianco-verde nastoupili letos v možná nejsilnější sestavě, tak předvedená hra tomu jak si nekorespondovala. Do včerejška stoprocentní Radlík vzbuzoval respekt, který jako bychom nebrali v potaz a čekali, že se to nějak udělá samo. Místo abychom se fotbalem bavili, přišlo spíše trápení a strachování se o výsledek do konce zápasu. Soupeř převzal iniciativu nad utkáním hned od úvodního hvizdu a dělal nám problémy. Radlické nezlomila ani první obdržená branka z 11. minuty, kdy si na výstavní centr ve formě hrajícího Ály naskočil Venca a pohotově zakončil, 1:0. Hosté pokračovali v nastaveném tempu a nepovolili nám převzít otěže utkání. Po půl hodině hry jsme přidali druhý gól, slabě odhlavičkovaný míč v šestnáctce hostí uzmul kapitán domácích a prostřelil vše, co mu stálo v cestě, 2:0. Jak ošemetné dvoubrankové vedení může být, se ukázalo ve druhé pětačtyřicetiminutovce. Ta se do značné míry podobala té první, třetí branka by nejspíš odpor protivníka definitivně zlomila, leč udeřil Radlík. Ze správně nařízené penalty zaslouženě snížil a bylo zaděláno na drama. Ještě hůře to vypadalo po zbytečné červené Venci, naštěstí jsme se mohli opřít o výtečně čapajícího Pavlika a tři body ubránili. Benfika tak zažívá nejlepší vstup do sezóny v její krátké historii.