Po vzoru volebního hesla Obamovi prezidentské kampaně, si po včerejšku také můžeme říci: Yes, We can! V historii mistrovských utkání proti nám ještě nestál silnější soupeř, Ovčáry právem patří k favoritovi soutěže, což prokázali svým výkonem. Domácí určitě byli o něco lepší, ale naši kluci, hnaní 12. hráčem v podobě nejlepších fanoušků v kraji, za svůj výkon zaslouží uznání a respekt.

Trenérský duet vyrukoval s oblíbeným rozestavením 4-2-3-1 jako posledně, avšak se dvěmi změnami. K dispozici nebyl Jony, jeho místo zaujmul Pechy, na levé záloze pak dostal šanci Balci. Od začátku jsme předvedli, že se toho nebojíme. Výsledkem aktivní hry dopředu bylo několik ošemetných situací před brankou Sokola a hlavně gólová akce z 10. minuty, která nás zvedla ze sedaček. Kamil pěkným balónem za obranu vyslal, zejména v prvním poločase vynikajícího Štáfu, ten se dostal až do pozice volající po centru do šestnáctky, míč ale dobře podržel a přistrčil za sebe lépe postavenému Balcimu, který ukázkovým rohlíkem našel v náběhu volného Pechyho, jeho přesná hlava znamenala překvapivé vedení. Ovčárští se rychle oklepali a odstartovali ofenzivní představení. Každý jejich útok byl nebezpečný, největší zbraň v podobě vysunutí rychlých krajních záložníků a centrů do vápna zvyšovala jílovišťským vlajkonošům tep na maximum. Smůlu na protihráče měl Papíš, možná nejlepší hráč domácích obdarovaný mimořádnou rychlostí, hlavně v prvním dějství zle zatápěl našemu poslednímu mohykánovi. Ve druhé půli, ale obezřetnějším výkonem značně eliminoval jeho výpady. Minuta dvacátá přinesla po sporné ofsajdové situaci zasloužené vyrovnání, ještě více nás přesto mrzí událost následující. Kóča si nezaviněně poranil koleno a naše ofenzivní síla tak doznala značných trhlin. Jeho místo po půl hodině převzal Michala, který si počínal podobně jako jeho spoluhráči, čili na výbornou.

Druhá pětačtyřicetiminutovka byla vyrovnanější než ta úvodní a i přes řadu šancí, nakonec gól nepřinesla. Ovčáry sice byli nebezpečnější, ale zodpovědná defenzivní činnost, pod taktovkou skvělých stoperů Kamila a Bézi, omezovala domácí útočné choutky a v několika pasážích si s námi Sokol vůbec nevěděl rady. Co se týče ofenzivy, další znamenitý výkon předvedl Basi, ze kterého museli být obránci nešťastní a také Víťa. Jeho fotbalovost na soupeře platila, že je při chuti bylo vidět a brzké stažení našeho hračičky, tak trochu překvapilo. Skoro 200 diváků pak vidělo vzrušující finále, skvělý Vahy naštěstí nedovolil pohromu a závěrečná děkovačka s fantastickými jílovišťskými fans pak byla super tečkou za sobotním odpolednem. Klobouk dolů chlapci. Zelená…bílá…to je naše síla.