Tohle že byl zápas u samého dna výkonnostních soutěží rozuměj 3.třídy?  Kdepak, aktéři předvedli daleko vyšší level a jen se potvrzuje, jaký fotbal se hraje na Praze-západ. Utkání mělo podobný průběh jako vloni na jaře. Davelští předvedou výtečný výkon, jdou do vedení, ale zápas v závěru ztrácejí. Hosté rozhodně patří mezi týmy, které se budou letos rvát o postup. Slavoj se prezentuje pěknou kombinační hrou, mančaft kolem Tondy Mlejnského drží delší čas pohromadě a na souhře je to znát. První půlhodinka patřila jednoznačně soupeři, který držel balón a aktivitou nás jasně přehrával. Výsledkem jejich úsilí byly dvě branky v krátkém sledu, nejprve z rohového kopu mířil přesně hlavou Mlejnský a o chvilku později přišel druhý trest po špatné rozehrávce od vlastní branky a následném rychlém kontru. S Benfikou to v tu dobu vypadalo všelijak jen ne dobře. Davle pak lehce slevila ze své hry a my se více tlačili dopředu, hru otevřeli a vytvářeli si šance. Do zápasu nás definitivně vrátil kontaktní gól Lehyho před samotným koncem prvního poločasu. V druhém dějství byla početná divácká kulisa svědkem událostí velmi příjemných, za které celý tým sklidil zasloužený potlesk. Velký dík patří samozřejmě kolegům z A-týmu, bez kterých by tohle celé jednoduše nebylo možné. Obrovský kus práce odváděl na hrotu Majk ve dvojici s nestárnoucím Slávou, který z trestného kopu zařídil vyrovnání. S velkou chutí hrál dvougólový Lehy ve středu zálohy a Fery na krajním halvu, oba v průběhu podzimu určitě promluví do složení základní jedenáctky v prvním týmu Jíloviště. Příchod posledního do party Venci znamenal rozuzlení včerejšího klání. Mladší z Janoušků ihned strhl ofenzivní představení a deset minut před koncem rozhodl ze správně nařízené penalty o třech bodech pro domácí. Ve formě čapající Karlos už nedovolil výraznější komplikace a když výborný Lehy v závěru zvýšil na konečných 4-2 mohlo se jít slavit.