TJ Jíloviště 21.09.2013
Jako kdyby sme nedostali blbý čtyři góly tak sme tříbodový, ne tak vážně. Včera to byla klasická ukázka zápasu, kdy jak nechytnete dobrý začátek, zaděláváte si na problémy. Při tom nic nenasvědčovalo tomu, co se pak na hřišti dělo. Vysoce nadstandardní sestava, hráno doma, soupeř rád že dal dohromady jedenáct lidí, co víc si přát. Jako hlavní příčiny neúspěchu lze označit bránění standardních situací a velmi špatné řešení zakončení těch útočných. V mezihře jsme byli daleko více na balonu než Zvole, což platilo do třetí branky hostí v druhém poločase. Jenže první branka zvolských nás lehce nahlodala pochybnostmi, leč na tu jsme ještě našli odpověď v podobě povedené akce Majka, kdy po lajně dobře přešel přes dva hráče, zatáhl míč a naservíroval tutovku na Tinise, jenž ve skluzu doklepával, 1:1. Důležitý zlom nastal s dalším zásahem protivníka, již zmíněná zoufalá koncovka vše ještě umocňovala a přišlo jedno velké trápení. Ani poločasová přestávka nás z marastu nedokázala probudit a čím víc jsme chtěli, tím víc to nešlo. Zvolští si šikovně zápas hlídali a když odskočili na rozdíl dvou gólů, byla to pro nás již neřešitelná situace. Navíc se zbytečně nechal vyloučit Ála a tak potřebný závěrečný tlak nebyl v našich silách. V samém závěru stačil ještě Míra z penalty vykřesat jiskřičku naděje, která ale byla vzápětí uhašena čtvrtou brankou soupeře. Prohrát vůbec nevadí, když se na hřišti maká a chce, a takový pocit z hráčů byl. Jednoduše a prostě se ale nedařilo a tak hektický závěr a vzplanulé emoce ve vlastních řadách nebyly na místě, na tož alibistické výmluvy na v pohodě pískajícího rozhodčího. Začíná se vždycky u sebe!
← Vrátit se k navigaci
