Ještě jednou se vrátíme k úternímu nešťastnému finále, abysme poznali celý příběh. Na otázky odpovídal hnací motor současného Jíloviště Honza Rajnoch.
Jak složité bylo uspořádat takový zápas u nás?
Neřekl bych, že to bylo složitý. Spíš to bylo hrozně narychlo, protože jsme se vlastně ani ne týden předem dozvěděli, že tam jsou nějaký různý podmínky ohledně pořádáni zápasu a museli jsme se s tím narychlo poprat, protože jsme chtěli, aby se to hrálo u nás. Bylo nám to odklepnuto a nechtěli jsme zklamat v tý organizaci, takže jsme utvořili takový malý tým, kde jsem byl já, Šornič, Matěj, Hanka Krejčová, i přes to, že byla na dovolené, tak nám pomáhala aspoň po telefonu a Míra Hrubý. Přidal se ještě Ondra vrabec a nakonec všichni kluci pomáhali. Týmová práce a jsem rád, že jsme to zvládli alespoň obstojně, že nám vyšli vstříc jílovišťský podniky jako Cukrárna Stáňa a Restovna, kteří nám pomohli v rámci cateringu. Bylo to složitý a zabralo to dost času, ale díky tomu máme další zkušenost.
Kolik času jste strávili přípravami?
Ty podmínky jsme se dozvěděli ve středu 6 dní před utkáním a ještě třeba hodinu před zápasem jsme něco řešili, aby to fungovalo. S Tomášem Šornou a Ondrou Vrábou jsme nad tím ještě strávili půl dne v neděli, řekli si, co a jak a chystali to.
S čím jste do utkání šli? Zápas se prakticky rozhodl hned v první půli, co se dělo o přestávce v kabině a s čím jste chtěli vyrukovat do druhé poloviny?
Samotný zápas se rozhodoval od té 15. minuty, do té doby jsme byli lepším týmem, soupeře jsme zaskočili aktivní hrou a z nepochopitelných důvodů jsme po první brance přestali. Následně jsme obdrželi další dvě naprosto laciné branky. Neřekl bych, že to bylo rozhodnutý, myslím, že i třeba s Dobříší jsme dokázali, že takovéto zápasy umíme otáčet. Věřili jsme, že kdyby se podařilo rychle snížit, soupeř znervózní a mohlo by se stát cokoliv. O přestávce byla bouřka. Poprvé jsem viděl svého bráchu takhle naštvanýho. Po těch brankách jsme působili hrozně odevzdaně a to byla obrovská škoda. Očekávání od nás samotných bylo velký a já také čekal, že se s tím popereme líp, ale fotbal je někdy neúprosný a trestá každou chybu. My jsme udělali tři rychlý za sebou a samozřejmě soupeř z vyšší soutěže, nás pak tolik do šancí nepouštěl, byli jsme hodně dole.
V 78' pak přišel ten nešťastný moment, co tomu předcházelo a jak to vidíš zpětně?
Já jsem samozřejmě člověk, pro koho je fotbal obrovskou vášní a hraju ho s velkýma emocema. Ke konci zápasu se projevila psychická únava, takovej ten zmar nejenom z toho výsledku, ale i ze hry. Chtěl sem to zlomit, chvíli před tím, tam na mě byli dva, tři zákroky, který možná kdyby rozhodčí ocenil žlutou kartou, nemuselo dojít k dalším. Přitom třetím zákroku na mě, který byl od soupeře zbytečný, si mě nějakým způsobem chystali a já pod nějakým tlakem emocí a všeho, jsem udeřil protihráče hlavou do hlavy. Samozřejmě absolutní zkrat, za který si ponesu následky a nemělo by se mi to stávat, i to k fotbalu patří. Jak jsem říkal, já hraju fotbal ve velkých emocích a někdy prostě vylezou ven, když vlezu do toho obdélníku velkého, kterému se říká hřiště, tak se trochu změním, nechci prohrát, štve mě to. Jsem prostě takovej, a když vidím, že soupeř se nám směje…, mají na to právo, vedli 3-0, byly tam trošku úšklebky a mě to vyhecovalo. Projevila se tam i frustrace, že jsem to očekávání měl jiny, než jak ten zápas vypadal a pak jsem udělal, co jsem udělal. Samozřejmě neomluvitelná chyba, ale stalo se to a je třeba si i v mých letech vzít ponaučení a jít dál.
Máš něco na srdci, co bys chtěl vzkázat jílovišťským?
Poslední dobou hrajeme velmi pěkný fotbal a teď jsme se dostali do finále poháru a myslím si, že i v soutěži podáváme velmi dobrý výkony. Na naší hru se dá koukat, padají krásný branky, nedávno jsme jich dali sedm a já bych chtěl vzkázat, aby se lidi z Jíloviště zase trochu nadchli pro fotbal. Vážím si toho, že na finále dorazil i pan starosta a podpořila nás i Cukrárna Stáňa a Restovna. Přál bych si, aby lidi na Jíloviště začali chodit víc a víc nás začali podporovat, protože fotbal je vlastně všude taková místní kultura a my chceme fotbalem dělat radost. Já věřím, že ji děláme a budeme rádi, když jich bude chodit víc.
