Trenér mladých pušek Martin Kundrata vyzpovídal kapitána veleúspěšného dorostu Michala Kocourka.
Tak na začátek, jak hodnotíš za celý tým, že jsme se po třech letech prokousali až k takovému výsledku?
Hned od začátku jsme si procházeli peklem. Prohrávali jsme vysokými výsledky a ani jsme nedokázali nastřílet nějak moc branek. První rok pro nás dopadl hororově, dokázali jsme porazit jednou pouze Všenory a poté to byly drtivé prohry. Začínajícím druhým rokem bylo vidět zlepšení, ať už se to týkalo tréninků nebo dokonce samotných zápasů. Začínali jsme se oklepávat a pomalu se dostávat do toho mužského fotbalu, i když jsme zápasy stále prohrávali, ale už menšími rozdíly. A pak přišel třetí rok, který byl pro některé jako sen, na tréninky jsme se často scházeli ve velkém počtu a díky tomu mohli probíhat lepší přípravy na zápasy. Sezonu jsme odstartovali hned druhým kolem vítězně a po té jsme absolvovali 8 zápasů v řadě bez porážky a zakončili ho velmi historickým 2. místem.
Je něco, co by si teď dělal jinak, kdyby to šlo vzít zpátky nebo si myslíš, že byl tohle přirozený vývoj, který se nedal urychlit?
Řekl bych, že to byl vývoj, který se prakticky nedal nějak urychlit. Spousta z nás neměla moc zkušeností s mužským fotbalem, někteří dokonce žádné a kopání si s kamarády jen tak venku na plácku nepočítám. Tým se musel budovat, spousta hráčů přišla, ale také velký počet hráčů odcházel.
Myslíš, že kdyby tým zůstal ještě rok pohromadě, mohli bychom konkurovat týmům i ve vyšší soutěži?
Osobně si myslím, že ano. V případě, že by tým zůstal pohromadě, tak jak skončil, tak si myslím, že by byl schopný konkurovat i týmům ve vyšší soutěži, nejspíše by z toho nebyla první příčka, ale střed tabulky by se udržet dal.
Co myslíš, že zapříčinilo takový okamžitý vzestup? Ještě v prvním kole na hřišti Průhonic vše nasvědčovalo tomu, že ta sezona proběhne ve stejném duchu jako ty ostatní.
Tak myslím, že jedním z faktorů, že z toho byl takový vzestup, byl ten, že se věková hranice týmu přehoupnula do posledního roku v mládežnickém fotbalu. Dále to byla odvedená práce na trénincích. Od té doby co jsem přišel na Jíloviště, tak jsem sledoval 2 roky, jak se všichni kluci z týmu posouvali nahoru. Dále nutno říci, že to byl první zápas a chyběli nám někteří hráči, samozřejmě výkon co jsme tam odevzdali, byl slabý a k tomu 2 neproměněné penalty nám zrovna nepomohly.
Ještě před zápasem s Hradištkem jsme měli postup prakticky ve svých rukou. Co se stalo, že tým nezvládl tak důležitý zápas? A co jsi cítil z kabiny po tom, co bylo prakticky jasné, že první místo neobsadíme.
Nutno dodat, že tento tým je velmi kvalitní a k naší smůle se nám ho za celou dobu nepodařilo ani jednou porazit až na remízu na domácí půdě. Byl to zápas se vším všudy, kterému nic nechybělo. Bohužel jsme nedokázali proměnit naše šance a nedokázali jsme ani využít našeho drtivého tlaku ke konci zápasu, kdy naše celá „jedenáctka“ i s brankářem byla natlačená na jejich půlce hřiště. Ihned po zápase v kabině bylo cítit velké zklamání a vyčerpanost ze zápasu, ale zklamání šlo na dalším tréninku stranou a nezajímalo nás nic jiného než vyhrát v posledním zápase na domácí půdě a získat i tak velmi cenné druhé místo, což se nám také povedlo.
Teď trošku otázka tobě přímo na tělo. Proč jsme nedokázali kromě jednoho utkání, kde prakticky nešlo dostat gól, udržet ani jednou čisté konto?
Vždy se vyskytla nějaká chyba, co ten gól zapříčinila, ať už chyba obrany nebo ztráta míče, gólmanovi bych to ani za chybu nedával, ten naopak tým držel skvělými zákroky. Ale i přesto, že se nám nepodařilo udržet kromě 1 zápasu čisté konto, tak i tak jsme dostali jako druzí nejméně gólů.
Byla kabina spokojená s umístěním na druhém místě? A jak jste si užili rozloučení s dorostem?
I přesto, že jsme všichni chtěli to první místo, které bohužel nevyšlo, tak musím říct, že kabina byla velmi spokojená i s druhou příčkou, která je pro nás i tak obrovský úspěch, se kterým si myslím, že nikdo moc nepočítal.
Co bys řekl na fanoušky, kteří nás neskutečným způsobem podporovali nejen tuto sezonu, a co bys řekl, přímo k poslednímu utkání? To bylo od fanoušků neuvěřitelné, troufám si říct, že takovou atmosféru tu nezažíváme ani na utkáních „Áčka“.
Fanoušci byli neskuteční. Jak se říká, fanoušci jsou „12. hráčem“ a ta podpora z jejich strany v zápasech byla opravdu znát a týmu to velice pomáhalo. A ta atmosféra, kterou vytvořili v posledním zápase, byla prostě nepopsatelná a jen tak na ni tým nezapomene. Fanoušci nás tahali dopředu celý zápas, co to šlo. A tímto bych chtěl poděkovat za celý dorost všem fanouškům, kteří chodili na domácí zápasy, anebo dokonce jezdili na venkovní zápasy a hnali tým dopředu. Děkujeme.
Přicházíte do béčka / do áčka jako mladá krev, myslíš, že jsou všichni připravení na přechod do dospělého fotbalu? A jak ty sám to vnímáš?
Ano. Myslím si, že všichni jsou připravení. Pokud všichni budou stále makat naplno a budou mít tu chuť se stále posouvat dopředu a pravidelně chodit na tréninky, tak nevidím důvod, proč by se nemohli dostat do základní sestavy ať už Béčka nebo dokonce Áčka.
A jako poslední věc tě poprosím o pár slov pro budoucí generaci, co bys vzkázal hráčům, kteří přijdou po vás?
Tak vzkázal bych, ať poslouchají trenéra a jdou za ním. Dále poctivě makat na trénincích, i když nemáte talent, tak i právě tvrdým a poctivým tréninkem se můžete dostat také hodně vysoko.
