1) Hráčská proměna kádru.

Benfika se přes léto proměnila nemalým způsobem, odešla hned čtveřice hráčů - Long, Šmerda, Krištůfek, Kundrata. Směrem dovnitř jsme naopak získali persony v podobě Ivana Haška, Ládi Vízka a Honzy Koukala a světlo světa spatřilo „Galácticos 2“. Z dorostu dále natrvalo přestoupili mlaďasové Franc, Kocourek, Nushi, Zerzáň  a Niedermaier. Takové množství změn musel mančaft pocítit.

2) Ztráta Papíše.

Pokud vám odejde hráč, který v posledních dvou sezónách nastřílel 33 gólů, a to v té předposlední nám jen občas chodil vypomáhat, máte problém. Chlapec, jenž se nerozpakoval rozhodnout zápas i z levého beka, oplýval tímto věděním a druhého takového pochopitelně nemáme.

3) Forma áčkařů.

Pomoc z Áčka je luxusem, bez kterého by už Benfika dávno nedýchala vzduch 3. třídy. Zejména nedělní domácí zápasy byly naším „sichrem“, což však letos není samozřejmostí. Za uhrané body vděčíme posilám z prvního týmu, loni však byla jejich stopa daleko markantnější.

4) Utuženost mančaftu.

Souvisí s bodem jedna. Ačkoliv je v kádru veselo, vzájemné provázání zkušených s mladými stále není na potřebné úrovni. Kostra Benfiky spolu musí alespoň jednou týdně trénovat, to je základ. Sezónu to chce trochu prožívat, zápasy před a po, sdělovat svoje názory na věc, poznat toho druhého. Sociálních sítí je přehršel. Že se potom lépe potáhne za jeden provaz, je tutovka.

5) Absence autority na hřišti.

Není moc po chuti mít v týmu hráče, který ostatní nenechá vypustit žádný balón nebo souboj, protože by to řádně schytali, nám by se ale jeden hodil. Přílišná benevolence je pohodlná, ale když to nejde, musí se z hráčů dostat maximum alespoň těch nefotbalových faktorů, což se nedělo. Příslibem do jarní fáze je proto uzdravení lodivoda zelenobílých Míry Hrubýho, jenž potřebné vlastnosti k této činnosti má.