Áčko konečně v přípravě boduje, alespoň "plichtu" vyválčilo s "Lehyho" Kunicema.
TJ Kunice (1.A tř.) - TJJ 4:4 (3:3)
Branky: 2x Janoušek F., Kočí, Tůma
Sestava: Varecha - Kondráš, Siegl, Krištůfek, Janoušek V. (46´ Velas) - Janoušek F., Kočí J., Kočí T., Šorna, Vevera - Tůma
Áčko zatím "trošku" trápí docházka na přípravné duely, což 14 dní do prvního ostrého utkání není úplně dobře. Naštěstí před přesunem pod kopec si ještě jednou oblékl zelenobílý dres Papíš společně s Tomášem Kočím a mohlo se nastoupit v 11 hráčích. A zápas samotný? Mančaft dostává poměrně dost gólů. Tentokrát to byly "jen" 4, a i když je idelní složení zahajovací sestavy ve fázi hledání a kuničtí nebyli rozhodně žádní "nazdárkové", zde nás tlačí bota. Pozitivním jevem je však určité okysličení atmosféry v týmu, jenž lze cítit po trenérské rošádě. Mužstvo jistě bude mít svou sílu, i přes mnohé absence včera ukázalo dobré momenty, a že se kráčí správným směrem, těžko rozporovat.
Kóča: Bohužel jsme se opět nesešli ve větším počtu a tak nemůže dojít k nějakému pokusu v sestavě nějak zarotovat, jak systémově, tak hráčsky. V hodně kombinované sestavě, jsme ale opět předvedli velmi dobrou ofenzivní fázi. Avšak stále nás trápí defenzíva, nutno dodat, že ani jednou jsme nehráli v obranné čtyřce tak, jako v mistrovských utkání. První poločas soupeř s námi držel fyzicky a byl velmi nepříjemný. Zvláště jejich útočník číslo 7 převyšoval kvalitou a naší slepované obraně dělal obří problémy. Povedl se nám nástup do utkání a dvě pohledné kombinace zakončil Fery Janoušek s klidem zabijáka. Soupeř však dokázal srovnat krok, právě útočník číslo 7 obstaral obě branky. Pak přišla ještě jedna branka od nás, ale jak to v našich přípravných zápasech bývá, tak soupeř ihned vyrovnal a 3:3 byl i poločasový výsledek. Ve druhé půli jsme začali na hřišti dominovat co se týče kombinace a držení míče. Soupeř už hrozil pouze nákopem někam, kam si doběhl jejich šikula a byl problém. Vstřelili jsme branku a dál pohledně kombinovali a hráli. Dobře napadali a soupeř se úplně vytratil. Když už to vypadalo na zdárný úspěch, tak přišel poslední centr do malého vápna, polovysoký na zhruba nikoho a další individuální chyba v naší obraně, tentokrát bohužel brankářova, kterému vypadl míč. Zápas jsme měli rozhodnout další brankou a ne tohle čekaní. Šance na to určitě byly. Klukům nechceme ani moc vyčítat, protože můžeme být rádi, že přijdou a hrají jak umí. Určitě ještě potřebujeme malinko vylepšit pohyb v šestnáctkách, jak naší, tak útočný.